• Rozloha: 1 246 700 km²
• Počet obyvatel: cca 28,8 mil. (r. 2016)
• Hustota obyv. na km²: 14,8 ob.
• Průměrný roční přírůstek obyvatel: 2,2 %
• Hlavní město: Luanda (4,5 mil. obyvatel)
• Úřední jazyk: portugalština
• Národnostní složení: Bantuské kmeny a národnosti (nejpočetnější Ovimbundu)
• Náboženství: nejpočetněji zastoupeni křesťané cca 80 %
• Přes 36 % obyvatelstva žije v chudobě

Angola byla původně součástí Konžského království, později po staletí portugalskou kolonií. Portugalsku sloužila především jako zdroj přírodního bohatství, ale i otroků. V padesátých letech minulého století získala statut portugalského zámořského území a v roce 1975 získala nezávislost. V zemi však stále pokračovala občanská válka, v níž zemřelo více než 500 tisíc lidí a bojovalo v ní přes 10 000 dětských vojáků. Krvavý konflikt uvrhl zemi do extrémní chudoby a chaosu a to i přesto, že je Angola bohatá na přírodní zdroje – jsou tam velká naleziště ropy, diamantů a zlata. Od roku 2002 panuje v zemi relativní klid.

V čele Angoly stál do roku 2017 José Eduardo dos Santos, vedl zemi osmatřicet let!

Metropole Luanda je jedním z nejdražších měst světa, například lahev mléka tu stojí víc než v New Yorku či Paříži. Na dohled od nablýskaných mrakodrapů se rozkládají slumy, v kterých nefunguje voda ani elektřina. V posledních letech navíc zemi zasáhla krize způsobená pádem cen ropy, která dopadá především na ty nejchudší.

Přístav Porto de Luanda

Hospodářství země se postupně oživuje z ekonomické krize způsobené propadem ceny ropy a již na začátku roku 2018 byla zaznamenána zvýšená ekonomická aktivita a nárůst počtu investic. Dochází k omezování zbytečných dovozů – příkladem může být omezování dovozu ocelových a zpracovaných stavebních materiálů, které se již začaly v Angole vyrábět. Investice proudí zejména do zemědělství a potravinářství, těžby nerostných surovin. Problém představuje výběr daní, kromě těžby ropy a diamantů se daří podchytit jen menší část ekonomických aktivit.

Svoboda tisku je hodnocena jako zcela nesvobodná, soukromá média jsou často odříznuta od oficiálních informací, novináři pracují pod hrozbou soudního stíhání, vláda může kdykoliv jakoukoliv informaci klasifikovat a její zveřejnění poté stíhat jako trestný čin.

Zdroj:  idnes.cz, Ministerstvo zahraničí, aktualně.cz

V Angole lze nalézt od každého trochu. Od pouští a polopouští na severu u hranic s Namibií, přes deštné pralesy a relativně mírné pásmo ve vnitrozemí, kde teplota může klesnout až k nule. Typickým příkladem angolské krajiny je buš se spoustou malých keřů, které slouží jako potrava pro stáda koz. Nad buší se osaměle tyčí africké skály.

Antilopa vraná

Národním zvířetem Angoly je antilopa vraná (Hippotragus niger). Mohutné antilopě se v Angole říká palanca negra, vyznačuje se velkými vrubovanými rohy, šavlovitě zahnutými dozadu. Ve svém logu ji má angolská státní letecká společnost TAAG a například národní fotbalový tým se jmenuje Palancas Negras. Rozvoj průzkumu ložisek diamantů ji možná odsoudí k definitivnímu vyhynutí.

Baobab

Nádherný strom rostoucí spíše v suchých oblastech opadavých lesů a savan, dokáže přežít i v pouštních oblastech. Nejpozoruhodnější vlastností baobabu je jeho schopnost absorbovat vodu, kterou si ukládá ve svém kmeni a v období sucha tuto zásobu spotřebovává. Jeho kmen tak během roku mění svůj objem a v období sucha se kmen smršťuje až o několik desítek centimetrů, zatímco v období dešťů naopak nabývá na objemu. Může být vysoký 25–30 m, stáří nejstarších stromů se odhaduje až na 2000 let. Kořeny můžou být několikrát delší než samotný strom. Z baobabu se využívá vše: plody (zdroj vitaminů a proteinů, lisuje se z nich olej, vyrábí nápoj atp.), listy a mladé výhonky se jí místo zeleniny, dřevo slouží k výrobě provazů, rohoží, sítí i papíru a vydlabané kmeny se dají použít jako obytné i neobytné prostory (garáže, obchůdky, spižírny apod.), odvar z kůry pro léčebné účely.

Ovoce a zelenina

Jako svačina se podávají všudypřítomné banány, kterých je tu několik druhů. Oblibě se těší manga, maracuje a ananasy, které se s těmi dovezenými k nám nedají vůbec porovnávat. Významnou plodinou je maniok – hlíza připomínající brambory, je sladké či hořké chuti a kukuřice, ze které se připravuje jídlo chudých – kaše funge (fuinš). Na obrázku maniok, ananasy a plod baobabu.

PŮVODNÍ VÍRA

Původní přírodní náboženství je opřeno o uctívání přírodních sil, používání jedů a pověry. V některých oblastech je obvinění z čarodějnictví velmi závažným problémem. Africká příroda a moře má nepřeberné množství jedů, které mohou působit i při pouhém kontaktu s pokožkou a způsobit zdravotní problémy nebo i smrt. Stále se používají talismany (fetiše), předměty, které mají svému nositeli přinést štěstí. Původní náboženství mělo historicky svůj význam. Byl to způsob, jak si starší dokázali udržet úctu a respekt nové mladší generace. Mladíci byli sice silnější a odvážnější, ale starci znali tajemné metody a pokud některý z mladíků překročil dovolené hranice, mohlo to mít pro něho nemilé následky.

FOTBAL

Angolané stejně jako většina Afričanů, holdují fotbalu. Hraje se na školách, na každém udusaném plácku i na cestách. Afrika má svou vlastní soutěž Copo de Africa, neboli africký pohár, který je obdobou našeho Eura.

TANEC

Kizomba
Tento tanec se do Angoly dostal z Karibiku a smísil se s tradiční angolskou hudbou a dalšími tanci. Vznikla kizomba – pohybově a fyzicky nenáročný, ale velmi smyslný tanec. Z africké Angoly se začal rozšiřovat do celého světa.

Capoeira
Bojový sport, který má kořeny v rituálních a loveckých tancích středoafrických kmenů Angoly. Je to kombinace kopů, úderů a tance v kruhu. Protivníci musí znát pravidla hry, aby si neublížili. Během hry se snaží simulovat výpady a protihráč se snaží uhnout nebo ránu vykrýt. Cílem není protivníka zasáhnout, ale ukázat své naučené elegantní finty a dobře si zahrát se stejně vyspělým protivníkem.

ZUNGEIRA

Je název pro pouliční prodavačku drobného zboží, nosící svůj náklad na hlavě. Je neuvěřitelné, jak obratně dokáží angolské ženy balancovat velmi těžký náklad na svých hlavách. Zungeira je i název jedné z nejznámějších písniček (tance) jež nesmí chybět na žádné oslavě. Lidé si berou na hlavy různé předměty a tančí v řadě na melodii písně, znázorňujíc pouliční prodavačky.

VZTAH KE ZVÍŘATŮM

Divokých zvířat se Angolané bojí. Co se týče domácích mazlíčků, moc jich nemají a nechovají se k nim hezky. Do psů kopají, po kočkách něco hází, opičky jedí. Pokud už nějaké domácí zvíře mají, je to nejspíš pes.

ŽIVOT NA VESNICI

Vesnici tvoří většinou několik rodin. V čele vesnice stojí soba, což je něco jako starosta. Jeho funkce bývá dědičná. Po smrti starého soby zaujme jeho místo nejstarší syn nebo potomek, kterého rodina soby vybere. Soba má různé druhy práv a funkcí: často rozsuzuje rozepře mezi rodinami a zastupuje celou vesnici při jednání s vesnicí jinou. Má povoleno mít více než jednu ženu a jsou známy případy, kdy soba byl manželem všech žen ve vesnici.
Matka má často 4–8 dětí, starší děti se starají o ty mladší. Také se o ně často starají prarodiče, protože jejich vlastní rodiče je nechtějí. Počty dětí záleží i na počtu manželek. Děti jsou často, když jsou maličké, přivazovány pany (látkami) matkám na záda a ty s nimi tráví většinu dne na ulici, kde něco prodávají.

DĚTI ULICE a MNOHOŽENSTVÍ

Meninos da rua – jsou děti žijící bez domova. Utekly z domu, často kvůli problémům v rodině a přežívají na ulici. Živí se žebráním, krádežemi a přebíráním odpadků. Často nemají nikoho, kdo by se o ně staral s výjimkou ostatních dětí z ulice.

Mnohoženství – je v Angole stále rozšířené, částečně za to může dlouhá válka a tradiční uspořádání rodin. Válka způsobila, že je zde menší podíl mužů. Mnohý muž má pak jednu nebo dvě ženy a vypomáhá s výchovou potomků obou svých žen. Více žen bývá ojedinělé a můžou si to dovolit pouze majetní nebo mocní sobové.

PŘÍRODNÍ A KULTURNÍ PAMÁTKY

Tazua Falls na řece Kuango (Cuango), skalní útvary Pedras Negras de Pungo Andongo a Kalandula Falls (104 metrů) v provincii Malanje – 85 km na východ od Luandy, Národní park Kissima ležící 70 km jižně od Luandy.
Nejzajímavější místa v Luandě: pevnost, Národní muzeum Antropologie, Muzeum otrokářství.