PAPUA-NOVÁ GUINEA
ZEMĚ NEOČEKÁVATELNÉHO
- leží v Oceánii, je součástí tzv. Melanésie, sousedí s Indonésií
- nachází se na druhém největším ostrovu světa
- etnicky nesmírně bohatá země
- náboženství: protestanti (69,4 %), římskokatolíci (27%), domorodá víra
- téměř neexistující infrastruktura
- koncem 19. století byla kolonizována Němci na severu a Brity na jihu, během druhé světové války byla napadena Japonci. Obě oblasti se po válce spojily, nezávislou zemí se stala v roce 1975
- oficiálně se zde mluví 832 jazyky, úřední jazyk je angličtina, jedním jazykem většinou nehovoří více než 1 000 lidí!
- velká biodiverzita – obrovské množství druhů živočichů i rostlin
- kmeny žijí stejně jako před tisíci lety a stále dodržují své kmenové zvyky a tradice
- 80 % obyvatelstva se živí zemědělstvím
- vysoká negramotnost (cca 35 %)
- hlavní město se jmenuje Port Moresby
- nádherná příroda (strmé hory, sopky, pláže s lávovým pískem
- špatné postavení žen ve společnosti
Hlavní město Port Moresby, přístav a domov rybářů, se kvůli vysoké kriminalitě řadí k nejnebezpečnějším městům světa.
V ulicích Port Moresby řádí pouliční gangy zvané Raskols, po setmění je zvláště pro cizince lepší nevycházet. Drtivá většina žen tam čelí sexuálnímu a domácímu násilí. Místo, kde dnes stojí Port Moresby, jako první Evropan navštívil v roce 1873 kapitán John Moresby a pojmenoval ho Moresby na počest svého otce.
STÁTNÍ HYMNA A VLAJKA
Pták v pravé části je rajka volavá, národní symbol, nachází se i ve státním znaku. Hvězdy v levé části vlajky značí souhvězdí Jižní kříž, který ale na naší obloze neuvidíte. Vlajka Papuy navrhla teprve patnáctiletá dívka Susan Karike (zemřela v roce 2017). Se svým návrhem vyhrála v roce 1971 celonárodní soutěž.
Státní hymna
VOLNÝ PŘEKLAD: Ó povstaňte všichni synové, ó povstaňte synové této země. Zpívejme o naší radosti, že můžeme býti svobodní. Chválíme Boha a radujeme se, že jsme Papua-Nová Guinea. Zakřičme naše jméno od hor až k mořím – Papua Nová Guinea. Pozvedněme své hlasy a hlásejme – Papua Nová Guinea. Nyní poděkujme našemu (dobrému) Pánu za jeho laskavost, jeho moudrost a lásku. Za tuto zemi naších otců tak svobodnou – Papua Nová Guinea. Zakřičme tak, aby to slyšel celý svět – Papua-Nová Guinea. Jsme nezávislí a jsme svobodní – Papua Nová Guinea.
PENÍZE
Místní měna se nazývá kina, označuje se zkratkou PGK = Papujsko-guinejská kina. Jedna kina je asi 6,3 Kč. Papuánské bankovky odrážejí místní kulturu a etnografickou pestrost – na všech nalezneme domorodé či zvířecí motivy. Na většině z nich je také zobrazena budova parlamentu, který je rovněž nádherně vyzdoben domorodými motivy a různými ornamenty.
Papua není z našeho hlediska příliš levná země. Ceny potravin jsou v podstatě srovnatelné s cenami u nás, u vybraných produktů i mnohonásobně vyšší. S pár stovkami v kapse, si tu jako boháč rozhodně připadat nebudete.
Pokud peníze máte, můžete zde téměř všechno. Lze provést skutečně cokoliv, jen je následně třeba postižené straně zaplatit patřičný obnos peněz, o který si řekne. Často to bývají nemalé částky, obzvlášť když místní vidí, že byste ty peníze skutečně mohli mít.
NÁDHERNÉ PŘÍRODNÍ SCENÉRIE…
Papua-Nová Guinea je země nacházející se v severozápadní části Tichého oceánu, v oblasti zvané Melanésie. Rozprostírá se na východní polovině ostrova Nová Guinea a na mnoha menších ostrůvcích. Hlavním a jedním z mála měst v zemi je město Port Moresby. Příroda je tu překrásná, místy dosud nedotčená. Nalezneme zde všechny možné typy krajiny od tropických deštných pralesů, po vysoké hory, strmé kaňony s divokými řekami a sopkami až po malebná pobřeží s černým lávovým pískem. Počasí je rovníkové, ale i tropické monzumové, na horách mírné (kolem 20 °C).
Různorodá není Papua-Nová Guinea jen etnograficky, je mimořádná i co se týče biodiverzity – zastoupení živočišných a rostlinných druhů a stále ještě se nacházejí nové. Žijí zde tzv. endemité, druhy nevyskytující se na jiných místech planety. Máte-li rádi zvířata, seznamte se blíže s úžasným světem novoguinejských živočichů na samostatné stránce věnované právě jim.
JAZYK
ANEB VÍTEJTE V BABYLÓNU
Na Papui neplatí, že se domluvíte zcela prostě jedním jazykem, nic není vzdálěnějšího od pravdy. Přečtěte si dopis od dobrovolnice Aničky – lépe tak pochopíte, jak moc se Papua liší od naší běžné evropské představy o zemi a jejím jazyce.
Papuánce řadíme do čtyř velkých jazykových skupin:
„Jedna, to jsou ti autentičtí Papuánci a papuánské jazyky, druhá jsou Melanésané a melanéské jazyky, a potom jsou tam ještě některé menší skupiny, které na Novou Guineu přišly. To už nejsou původní obyvatelé. Jazyků, těch je tam, říká se, zhruba osm set, devět set. Někdo říká šest set, protože také ještě nejsou přesně stanoveny rozdíly mezi tím, co je jazyk, co je dialekt atd., ale je jich tam strašně moc.“ (indonesista a anglista Jaroslav Olša)
Jsou kmeny, kde jedním jazykem mluví pár desítek lidí, pak etnika, kde se jedním jazykem dorozumívají sta tisíce lidí. Vznik tolika jazyků a dialektů je dám členitým a neprostupným terénem, lidé se k sobě zkrátka nedostali a jazyky se tak vyvíjely zcela samostatně.
Úředním jazykem je angličtina, stěžejními dorozumívacími jazyky jsou tok pisin (čti pidžin) a motu. Pidžin je uměle vzniklý jazyk s vlastní gramatikou, ve kterém se míchají slova místních jazyků převážně s angličtinou. Nalezneme v něm však i slovíčka z němčiny a holandštiny, což je následkem kolonialistické historie Papuy (Němci a Britové). Podívejte se pro představu do našeho minislovníku:
Kolika jazyky mluví holčička?
Jak už víte, úředním jazykem je tu angličtina, tedy na školách a na úřadech… tam by se mělo mluvit anglicky. By se mělo… nezřídka se však stane, že přijde student do města na střední školu a není schopen rozumět, psát a prostě jakkoli se dorozumět v angličtině.
Rodiny našich dětí ze slumů (chudinské čtvrti) anglicky taky neumí. Většina lidí tu tedy mluví je jazykem tok pisin neboli pidžin, to je takový dorozumívací jazyk, který má psanou formu a svoji gramatiku. Dalším takovým, o něco méně populárním, je jazyk motu. Ale! Aby toho nebylo málo, téměř každá vesnice mluví svým vlastním jazykem, které se obecně nazývají tok ples. Nekecám, v celé Papui Nové Guinei je jich více než 800 a v celé Melanésii kolem 1200 mluvených jazyků! Jen tak pro zajímavost, na celém světě jich je kolem 6000.
Když jsem se bavila s jednou malou holčičkou, říkala, že její máma pochází z vesnice s jedním mluveným jazykem, taťka z jiné vesnice s jiným jazykem, máminým jazykem je schopná se domluvit, taťkovu jen rozumí, doma mluví pidžinem, s prarodiči spíš jazykem motu a ve škole anglicky. Suma sumarum, holčinčka tak umí pět jazyků! Naše evropské děti z vícejazyčných rodin se můžou „jít zahrabat“.
Také se čas od času někdo podiví, že já a moje kamarádka mluvíme stejným jazykem a že se dokonce v celé naší zemi mluví jen jedním jazykem…
dobrovolnice Anna (Papua Nová Guinea, 2022/23)
Jakpak se asi Papuánci domluví na nějaké hromadné akci – například kulturním festivalu?
Úroveň školství a vzdělanosti je na Papui, podobně jako v jiných rozvojových zemích, bolavým tématem. Míra negramotnosti v této zemi je vysoká (více než 35 %), zřejmě vlivem nízké dostupnosti vzdělání a dobrovolnou školní docházkou.
Stupně vzdělávání jsou rozděleny zhruba do čtyř kategorií a daly by se k nim přiřadit tyto paralely z českého prostředí: learning centre – školka, primary school – základní škola (1. až 8. ročník), secondary school – střední škola (nižší stupeň 9. a 10. ročník, vyšší stupeň 11. a 12. ročník), university – vysoká škola nebo jiná odborná škola.
Studenty čekají na konci základní školy a dvakrát během střední školy národní srovnávací zkoušky. Do vyššího stupně může postoupit jen určité procento studentů s dobrými výsledky – s každou další zkouškou však zůstane většina těch, kteří jsou označeni jako „non-selected“ (nevybráni) a dále nepostupují.
Studenti se musí spolupodílet na hrazení školného, část zaplatí stát a menší část student. Např. v pobřežním městečku na jihu země Araimiri, kde také působili čeští dobrovolníci, platí studenti 1 100 kin za rok (cca 8 000 Kč), ale většina ostatních škol má školné spíše vyšší. V ceně je zpravidla ubytování, třikrát denně strava a uniforma. Částka to není vysoká, ale pro řadu rodin obtížně dosažitelná, zvlášť chce-li studovat více sourozenců z rodiny. Ubytování je ve většině případů nutností. Vlivem nízkého počtu a dostupnosti školních zařízení musí mnoho studentů vážit dlouhou cestu, než se do školy vůbec dostanou, ani cesty v řádech dnů nejsou výjimkou. Ne nadarmo jeden díl dokumentární série „Nejnebezpečnější cesty do školy“ popisuje právě cestu školáků v Papui Nové Guineji. Naleznete ho na podstránce Výukové materiály (dole)
Přestávka – oblíbená hra přetahování lanem.
(v hlavním městě Port Moresby)
Hra o přestávce – děti musí několikrát oběhnout kůl a pak doběhnout na určité místo. Kdo je první, vyhrává 🙂
(v hlavním městě Port Moresby)
Středoškoláci „blbnou“ v rámci místní oslavy.
(v hlavním městě Port Moresby)
KOKODA TRAIL
CESTA PEKLEM
Stezka Cocoda, známá také jako Kokoda Trail či Kokoda Track, je 96 kilometrů dlouhá stezka táhnoucí se přes náročné horské terény, pralesy a říční koryty, kde se v průběhu druhé světové války odehrály kruté boje mezi japonskými a australskými vojáky. Stezka sloužila jako spojovací linka mezi městem Port Moresby na jihu a městem Kokoda na severu. Kontrola této stezky byla důležitá pro obě strany, protože ovládnutí stezky umožnilo přesun vojsk a zásob mezi těmito dvěma městy, které byly klíčovými strategickými pozicemi v regionu. Po dobytí japonských pozic v jihozápadním Tichomoří se Japonci rozhodli, že se pokusí dobýt Port Moresby, což by je přiblížilo k cíli ovládnout Austrálii. Port Moresby bylo klíčové strategické místo, protože se zde nacházelo letiště, ze kterého bylo možné provádět nálety na japonské lodě a podporovat australské síly v této oblasti. Zejména z tohoto důvodu se obě strany snažily ovládnout Kokoda Trail, která byla jednou z hlavních cest k Port Moresby a tudíž i k letišti.
Na Kokoda Trail v Papui-Nové Guineji se nacházejí vojenské hřbitovy a památníky věnované padlým vojákům (Isurava, Eora Creek, a Bomana War Cemetery poblíž Port Moresby). Slouží jako připomínka obětavosti a statečnosti všech, kteří se účastnili těchto bojů. V současné době jsou tyto hřbitovy a památníky často navštěvovány turisty a rodinami padlých vojáků.
Stezka Kokoda je populární destinací pro turisty a dobrodruhy, kteří se chtějí projít nádhernou krajinou a zároveň poznat kus historie této země. Stezka začíná v Owers Corner, nedaleko Port Moresby, a končí v Kokodě. Je však poměrně náročná a její překonání vyžaduje dobrou fyzickou i psychickou odolnost. Mimo jiné je třeba mít povolení a průvodce, protože stezka vede přes území místních obyvatel, prochází mnoha vesnicemi a osadami. Setkat se můžeme například s kmeny Koiari, Orokaiva, a Dobudura. Jejich původní zvyky a tradice bývají jedinečným kulturním zážitkem.
ZAJÍMAVOST: Vojáci dali domorodcům přezdívku Fuzzy Wuzzy Angels (což znamená něco jako kudrnatí či chlupatí andělé), díky jejich obětavé pomoci a hustým a kudrnatým vlasům.
Kokoda Trail a památky na místa, kde probíhaly boje.
Papuánci přenášejí zraněné vojáky během 2. sv. války.
Článek o Kokodě si můžete přečíst také na Reflex.cz. Údaj o délce je zde podle nás uveden chybně, mnoho jiných zdrojů uvádí jako správnou délku 96 km.
Papua-Nová Guinea je etnicky nesmírně bohatá země. Podívejte se také na stránku Zajímavosti, kde se dozvíte mnohé o papuánské kultuře.