Papua Nová Guinea nepřestává dodnes udivovat všechny milovníky přírody svou obdivuhodnou rozmanitostí (tzv. biodiverzitou). Ještě dodnes zde vědci nacházejí nové živočišné a rostlinné druhy. Žije zde vysoký podíl tzv. endemických rodů i druhů (tj. organismů vyskytujících se jen na jednom konkrétním místě). „Civilizace“ sem naštěstí ještě příliš nepronikla a i navzdory rostoucím ekonomickým zájmům je stupeň ničení přírodního prostředí stále nižší ve srovnání s jinými oblastmi světa. Díky mnoha druhům rostlin, zvířectva a endemitům patří Nová Guinea mezi nejvýznamnější centra biodiverzity na Zemi.
Seznamte se s nejzajímavějšími zástupci živočišné říše…
Království podivných a podivuhodných zvířat
RAJKY
MISTŘI TANCE, KRÁLOVÉ BAREV
Rajkovití mají odpradávna pro původní obyvatelstvo Nové Guineje velký kulturní význam, ale západní svět se s nimi seznámil až v 16. století. Tehdy začalo být do Evropy přes množství obchodníků dováženo ocasní peří rajky velké (Paradisaea apoda).
Peří samců, kteří mají zejména v době námluv nápadně pestré a bohaté opeření, bylo populární u královských dvorů. Domorodci ulovené ptáky předávali mořeplavcům bez nohou a křídel, která si ponechali a dále využívali pro vlastní zdobení. To evropští mořeplavci nevěděli a proto se kolem rajek rozvinuly těžko uvěřitelné mýty. Ptačí kůže zbavené křídel a často i nohou zřejmě daly vzniknout teorii, že rajky nikdy nepřistávají a ve vzduchu jsou i bez křídel udržovány svým nádhernými pery. Vejce prý samička snáší samci na záda, kde se mu potom vyklubou mláďata! Evropané tehdy věřili tomu, že tito ptáci pocházejí z pozemského ráje… odtud i jejich název bird of paradise (paradisaea).
Rajky se ozývají chraplavým, vrzavým hlasem či pronikavým pokřikem. Samci lákají samice – tančí před nimi na tzv. tokaništích, což jsou volnější místa (mýtiny) v lese – okolo jsou vždy stromy. Samečci ukazují nádherně zbarvené peří, různě se natřásají, nakrucují, rozevírají ocasní pera, skáčou a uklánějí se. Většinou vítězí nejlépe zbarvený samec. Páří se s několika samicemi, které jsou však zcela nenápadné a i samotným samečkům dělá problém je najít 🙂
Spatřit rajku není snadné. Stále je lovena pro své překrásné peří, jež domorodci využívají pro zdobení čelenek a vylepšení účesů.
Prohlédněte si dechberoucí ukázku o rajčích námluvách z dílny Netflixu. Tvůrci tohoto projektu viděli celý film a opravdu stojí za to!
Zaujaly vás rajky? Mrkněte také na stránky časopisu ABC, najdete tam další krásná videa o rajčích námluvách nebo skvělý článek o superčerné barvě, kterou se některé rajky pyšní. Jejich peří světlo neodráží, ale pohlcuje, a výsledná barva je tou nejčernější černou!
KASUÁR
DRSNÝ BOJOVNÍK S PŘILBOU
Kasuáři patří mezi tzv. běžce – nelétavé ptáky. Mezi běžce patří ještě: pštrosi, kiviové, nanduové, tinamy, z yvyhynulých druhů například obrovský pták zvaný moa.
Kasuáři obývají hustý lesní podrost a živí se rostlinnou potravou. Plody polykají celé, a patří tak k významným šiřitelům semen mnoha keřů a stromů. Při prodírání a rychlém pohybu houštinami jim jako ochrana boků slouží několik tvrdých a ostrých per, která rostou na zakrnělých křídlech. V případě ohrožení se brání silnýma nohama s prsty zakončenými mohutnými drápy. Kasuár je agresivní tvor a jeho kopanec může být pro středně velké živočichy smrtelný, i pro člověka.
Po většinu roku žijí samec a samice samotářsky, setkávají se až v době páření. Stejně jako je tomu u jiných běžců, i u kasuára obstarává veškerou rodičovskou péči výhradně samec. Nejprve připraví v úkrytu na zemi hnízdo, do nějž samice snese jediné vejce a pak se vrátí ke svému samotářskému životu. Samec po celou dobu sezení na vejcích nepřijímá potravu a po vylíhnutí mláďata vodí a brání je.
Je loven se pro maso, z peří se vyrábějí součásti oblečení a pokrývek hlavy, z dlouhých kostí končetin se vybrušují nože ve tvaru dýky.
Vidíte tu podobu?
Kasuár je kvůli svým obrovským drápům přirovnáván k velociraptorovi, ale ještě podobnější mu byl dvoumetrový teropod jménem Corythoraptor (latinsky přilbovitý lupič), který žil před 67 miliony let. Kostěný hřebínek na hlavě vypadá téměř stejně jako ten kasuáří.
ZVUKY KASUÁRA
Velikost kasuářího a slepičího vejce
Ukázka námluv kasuárčího páru v pražské ZOO. Povšimněte si obrovských nohou a také drápů, které můžou měřit až 12 cm! Před těmito ptáky se budete těžko schovávat, mohou totiž běhat rychlostí až 50 km/h, umí vyskočit až do výšky kolem 1,5 metru a neskryjete se před nimi ani ve vodě, jelikož velice dobře plavou.
Podle vědců chovali domorodí obyvatelé Papuy kasuáry již před tisíci lety, podobně jako my chováme slepice. Používali k tomu jev známý jako imprinting = vtištění. Když se ptáče vyklube vejce, považuje za svou matku tvora, kterého v prvních života uvidí jako prvního. Vyklube-li se u lidí, považuje se za jednoho z nich.
Pěkný článek naleznete opět na stránkách časopisu ABC.
ZOBOROŽEC GUINEJSKÝ
ZAZDÍVAČ
Nazývaný také zoborožec temný žije pouze na Papui Nové Guineji a přilehlých ostrovech v pralesích. Je všežravec, živí se různými bobulemi, fíky, ovocem a nepohrdne ani drobnými živočichy či hmyzem. Samec a samička se od sebe liší velikosti a zbarvením. Samec má větší zobák a zlatožlutě opeřený krk a hlavu, samice je celá černá.
Pro zoborožce temného je typické zazdívání samice samcem v dutině stromu v období hnízdění. Jako stavební materiál používá směs slin, trusu a jílu. Ponechá samičce pouze malou štěrbinku, kudy ji a později i mláďata krmí. Samice zde vydrží zazděná čtyři měsíce (!), dokud nejsou mláďata schopná letu. Tuto obranu má více druhů zoborožců, chrání tím svou družku i potomstvo před hady, šelmami a jinými predátory.
KUSKUS POZEMNÍ
ZAVALITÝ ŠPLHOUN
Patří mezi středně velké vačnatce. Kuskus pozemní je nejznámějším zástupcem kuskusů, kterých existuje více druhů. Žije v korunách stromů, kde mu při pohybu ve větvích i ze stromu na strom vydatně pomáhá dlouhý chápavý ocas. Má velké oči a výborně šplhá, stejně jako ostatní kuskusové. Srst má krátkou a hustou v šedočerné barvě, většinou má bílé břicho. Na velkých chodidlech má pět prstů s drápky, které mu rovněž pomáhají při šplhání. Hnízdo má zemi.
KUSKUS SKVRNITÝ
FLEKATÝ VAČNATEC
Na rozdíl od svého příbuzného kuskuse pozemního žije i v sevrní části Austrálie hlavně v deštných lesích. Na Nové Guineji je jejich maso velmi oblíbené, ale zatím nepatří mezi ohrožená zvířata. Ve větvích stráví celý svůj život a většinou nevyhledává společnost jiných zvířat svého druhu, intenzivně brání svoje teritorium, umí se agresivně bránit i proti predátorům (hadům a dravým ptákům). Mláďata tohoto kuskuse nemají viditelné skvrny, objeví se až později.
Zajímavost: Tohoto kuskuse je těžké oddělit od větve, ke které je přichycen drápy.
Kdo jsou vačnatci?
Vačnatci jsou skupina savců, kteří rodí nedonošená – nedokonale vyvinutá – mláďata. Samice vačnatců nemají placentu, a proto nemůže být zárodek vyživován v těle matky. Mláďata se hned po porodu musí vyškrábat do matčina vaku, kde se přisají k mléčné bradavce a dále se vyvíjejí. Mláďata jsou kojena velmi dlouho, některá až jeden rok. I po opuštění vaku se do něj ještě dlouho vracejí jak pro mléko, tak pro teplo.
ZAJÍMAVOST: Samice má dvě samostatné dělohy a dvě samostatné pochvy. Pro porod se vytvoří ještě třetí pochva, která po porodu zaniká.
Samci mají většinou dvouhrotý penis (jakoby rozeklaný), který odpovídá samiččiným dvěma vaginám.
Velmi podrobný článek o rozmnožování vačnatců naleznete na stránkách ZOO Chleby:
https://www.zoochleby.cz/rozmnozovani-vacnatcu-a-ptakoritnych-5300/
Další vačnatci
- Klokan, koala medvídkovitá, vakoveverka létavá, ďábel medvědovitý, vombat, vakomyš… – žijí na Papui, v Austrálii a Tasmánii a na přilehlých ostrovech
- vačice opossum (jediný vačnatec žijící v severní Americe)
- někteří drobní vačnatci žijí i v Jižní Americe (přes 10 druhů)
Rok stará mláďata kuskuse pozemního z pražské ZOO (indonézská džungle), tento vačnatec je v Evropě chován jenom ve 13 zoologických zahradách v počtu 32 jedinců.
Samička kuskuse skvrnitého
Rotmilý kuskus skvrnitý, kterého natočily dobrovolnice, pomáhající na Papui.
Někdy je prý chován jako domácí mazlíček.
Kuskusové
foto: Wikimedia Commons, Flickr.com – Kristof Zyskowski & Yulia Bereshpolova)
TREE KANGAROO
STROMOVÝ KLOKAN
Klokan stromový žije v nížinných i horských, tropických deštných pralesích Papui Nové Guineje a na severu Austrálie. Přizpůsobil se životu na stromech, má kratší nohy, silnější a delší jsou ty přední, jež využívá při šplhání. Živí se především listy stromů, ale i květinami a dokáže přeskočit ze stromu na strom až na vzdálenost 9 metrů. Mohou slézt i na zem, kde pomalu poskakují i se pohybují po čtyřech.
Samice je březí přibližně 32 dní, nově narozený klokánek je velice maličký – měří ani ne 1 cm. Samostatný je až po roce.
Mnoho druhů stromových klokanů je neuvěřitelně vzácných a ubývají v důsledku odlesňování, všechny druhy jsou považovány za ohrožené.
JEŽURA
Prapodivný „ježek“ patří do skupiny tzv. ptakořitných savců, kam řadíme i ptakopyska. Samice snáší vejce. Mládě se po vylíhnutí vyvíjí v matčině vaku a živí se mateřským mlékem, které samice „potí“ na mléčném políčku na břiše, nemá totiž mléčné bradavky. Mláďata mají po narození bodliny ukryté pod kůží a prvních osm týdnů tráví v matčině vaku. Po opuštění vaku zůstávají ještě několik měsíců v hnízdě. Ježura je aktivní v noci, kdy hledá potravu – hlavně mravence, které vysává lepkavým jazykem. Dokáže se zuřivě bránit drápy, samci mají na zadních nohou ostruhu s jedovou žlázou. Většinou se však ježura v ohrožení zahrabe bleskově do země, pak naježí bodliny, vzpříčí nohy a nikdo ji nevytáhne.
VAKOVEVERKA
Kapesní vznášedlo 🙂 vakoveverka létavá (petaurus breviceps) je drobný živočich, který žije výhradně na stromech (v tropických lesích). Na kratší vzdálenosti až 50 metrů dokáže i létat/plachtit podobně jako rogalo. Při skoku roztáhne přední a zadní nohy a využije volnou kůži mezi nimi jako plachtu, ocas jí slouží jako kormidlo. Kožní blána je v klidu zřasená kolem boků. Žije ve skupině až 12 zvířat. Vyskytuje se nejen na Papue Nové Guineji, ale i v Asii, Austrálii a Tasmánii.
VAČICE
Podle názvu je zřejmé, že patří rovněž mezi vačnatce. Je aktivní v noci a je na ní velmi zajímavá schopnost dělat se mrtvou. V nebezpečí se převrátí na bok nebo záda, zavře oči a vyplázne jazyk a vypouští mrtvolný puch. I když se s ní manipuluje, nepohne se, neprozradí, že žije. Jakmile nebezpečí pomine, prchne do nejbližšího úkrytu.
Ochránci zvířat přemisťují matku s mláďaty z kůlny u domu do vyhřívacího boxu, než pro ně najdou nové doupě.
PRASE
A na závěr jedno oblíbené zvíře, kterého si Papuánci velmi cení.
Prasata jsou na Papue velmi ceněná zvířata. Jsou cennou komoditou k obchodování, znak moci a postavení, kdo má prase, je bohatý.
Slouží jako hlavní jídlo na významných oslavách, jako platidlo a také jako velký dar. O prasata se stará výhradně žena.
Když má bachyně hodně selat a nestíhá je všechny uživit, tak jí je žena pomáhá kojit, jak vidíte na fotografii.
