ZEMĚ MODRÉHO NEBE
- vnitrozemský asijský stát, sousedí s Ruskem a Čínou
- území dnešního Mongolska se dříve označovalo jako Venkovní Mongolsko,
tzv. Vnitřní Mongolsko je dodnes autonomní oblastí Číny - kolem 10 milionů Mongolů žije mimo Mongolsko
- nejnižší hustota zalidnění na světě, pouze 2 lidé na km2
- 90 % obyvatel země jsou Mongolové (zbytek tvoří Ujgurové, Kazaši, Číňané)
- náboženství: buddhismus, místy přetrvává původní šamanismus (obzvláště v horských oblastech)
- oficiálním jazykem je mongolština
- třetina obyvatelstva se živí pastevectvím
- většinu země tvoří stepi a polopouště
- hlavním zdrojem obživy je pastevectví, vývoz vlněných tkanin a výrobků z kůže a těžba nerostných surovin
- Mongolsko je jediná země na světě, kde žije více koní než lidí
„Mongol bez koně je jako pták bez křídel!“
Zpříjemněte si poznávání Mongolska poslechem tradiční hudby…
ŽIVOT V MONGOLSKU
Mongolové žili po mnoho staletí v těsném spojení s přírodou. Kvůli odlivu lidí do měst však dochází k vylidňování venkova a k narušení systému vzájemné podpory. Většina mladých na venkově žít nechce. Vláda dokonce nabízí zdarma pozemky na venkově (0,7 ha), které ale využívají obyvatelé měst k rekreaci nebo jen lidé žijící v těsné blízkosti měst. Hodně Mongolů jezdí za prací do Jižní Koreje, děti vyrůstají někdy i bez obou rodičů, stará se o ně příbuzenstvo. Rodina má v mongolské společnosti stále velký význam. Výchova dětí je oproti té naší o dost přísnější a také se mnohem více projevuje úcta ke starším lidem.
Školy jsou státní, pracují v dvousměnném provozu – dopoledním a odpoledním. Vesnické děti absolvují většinou jen základní školní docházku, která trvá stejně jako u nás devět let, ale je možné pokračovat středoškolským i vysokoškolským vzděláním. Do školy se děti dopravují převážně školními autobusy. Děti kočujících rodin bydlí přes rok v ubytovnách a vrací se domů až na letní prázdniny, aby pomáhali rodičům. Klesne-li teplota pod –25 stupňů, zůstávají děti doma na on-line výuce.
SPOČÍTÁŠ VŠECHNA MONGOLČATA 🙂 ?
V Mongolsku se obecně hodně pije alkohol, zejména vodka. Střepy se válejí všude, rozbíjejí se pro štěstí (!), práce je málo. I přes problémy, které zemi sužují, jsou Mongolové velmi pohostinní a rádi vás pozvou do své jurty na slaný čaj, kvašené kobylí mléko zvané airag, masové knedlíčky, sýr, tvaroh nebo na další pokrmy vyráběné v naprosté většině z masa nebo mléka.
Mongolové jsou velmi pyšní na své velikány zejména na slavného a nelítostného vojevůdce a dobyvatle Čingischána. Další slavnou osobností je stále žijící mongolský kosmonaut Džugderdemidín Gurragčá, který se těší velké oblibě a je zobrazován na upomínkových předmětech, sochách a mozaikách.
Hlavním mongolským svátkem je „Cagán sar“ (Bílý měsíc), kdy Mongolové slaví Nový rok – podle tradice je to den zrození všech Mongolů. Podobně jako u jiných východních národů má každý nový rok vlastní symboliku a název podle lunárního znamení (např. Rok železného hada). Z původního podzimního termínu ho na jaro před staletími přesunul slavný Čingischán. Do nedávna se při něm oslavovaly společně i narozeniny všech, kteří se dožili nového lunárního roku. V předvečer nového roku se každá rodina loučí s odcházejícím rokem, setkání s novým neprobíhá o půlnoci jako u nás, ale brzy ráno v první den nového roku. Všichni se oblékají do slavnostních oděvů, blahopřejí nejdříve nejstarším, pak sousedům.
Uprostřed léta slaví Mongolové další významný (státní) svátek „Nadam“ u příležitosti výročí založení Mongolské republiky (11. července 1921). Program oslav zahrnuje soutěže ve třech tradičních sportovních disciplínách (zápase, lukostřelbě, jízdě na koni), které dávají vzpomenout na slavnou válečnickou minulost. V současnosti se soutěží také ve volejbale, basketbale, lehké atletice, šachách apod.
Víte, že v České republice žijí díky aktivní rozvojové spolupráci se Sovětským svazem navázané po 2. světové válce početné komunity Mongolů, z nichž mnozí ovládají i český jazyk?
EXTRÉMY MONGOLSKA
Česká republika by se do Mongolska vešla dvacetkrát. V tak rozlehlé zemi se odlišují i životní podmínky obyvatel – jiný je život ve městech nebo vesnicích, jiný na samotách, na poušti či v severské tajze. Ve střední a jižní části země bydlí asi polovina lidí tradičně v jurtách, druhá polovina ve zděných domcích, v tajze v týpích.
DRSNÁ PŘÍRODA – ODOLNOST – VOLNOST…
V Mongolsku skoro neprší, proto je také nazýváno zemí modrého nebe, slunce tam svítí až 260 dní v roce. Vody je nedostatek, čerpá se ze studen, kterých je ale málo, proto se i málo pěstuje, zem je spíše písčitá či kamenitá a v některých oblastech se vyskytuje permafrost (trvale zmrzlá půda). Neustále fouká vítr a často přichází vichřice.
V Mongolsku jsou velmi chladné zimy, kdy teploty klesají až k –40 °C (výjimečně i k –50 °C) a země je pokryta sněhem. Některé řeky rozmrzají až v červnu! Asi 80 % země leží v nadmořské výšce 1 000 m n. m., průměrná nadmořská výška je 1 580 m. Velké teplotní rozdíly panují i v letních měsících. Přestože Mongolsko spadá do mírného pásma, kontinentální klima způsobuje řadu extrémů. Jako jedna z mála zemí není tato zatím příliš zasažena lidskou činností.
HLAVNÍ MĚSTO ULANBÁTAR
Hlavní město Ulánbátar znamená v překladu Rudý hrdina. Žije v něm již téměř polovina obyvatel Mongolska a další lidé se sem stále stěhují za „lepším životem“. Město se rozrůstá velmi rychle, stále se staví nové čtvrti, venkov se dále vylidňuje. Mnoho z nově příchozích však skončí v jurtových čtvrtích na předměstích, kde živoří v bídných podmínkách… Město se nejvíce rozrostlo v době, kdy bylo součástí Sovětského svazu – v mnohém připomíná města v jiných postsovětských zemích. Široká hlavní ulice protíná město s panelovými sídlišti, mezi kterými stále ještě stojí klasické jurty. Ulánbátar se postupně stává moderním městem s velkou silniční sítí, univerzitou, muzei, hotely, letištěm a průmyslovými závody. Průměrná teplota zde zůstává půl roku pod bodem mrazu, jedná se tak pravděpodobně o nejchladnější hlavní město světa.
STÁTNÍ HYMNA A VLAJKA
Modrý pruh značí modrou oblohu a mír, červené pruhy vítězství revoluce. Geometrický symbol zvaný soyombo vychází z buddhistické filozofie – horní část symbolu je tvořena ohněm se třemi plameny, jež představují minulost, přítomnost a budoucnost. Srpek a kolo představují měsíc a Slunce symbolizující svět a věčnost.
Dalším symbolem uprostřed soyomba je jing a jang – tradiční buddhistický symbol rovnováhy a jednoty protikladů, v mongolské mytologii vnímaný jako dvě ryby, které nikdy nespí stejně jako duch mongolského národa. Dva vysoké obdélníky po stranách soyomba představují zeď a podle mongolského přísloví také přátelství, které je ještě silnější. Trojúhelník má znázorňovat šíp a kopí hrotem mířící k zemi, což znamená smrt nepříteli, úzké obdélníky mají značit step, přímočarost či čestnost.
Tato verze mongolské hymny z oslav národního svátku Nadam přináší krásnou melodii a vyjadřuje hrdost mongolského národa na svoji vlast.
Ve videu jsou také dobře vidět pestrobarevné tradiční oděvy Mongolů.
STÁTNÍ MONGOLSKÁ HYMNA – INSTRUMENTÁLNÍ VERZE
VOLNÝ PŘEKLAD: Naše posvátná nezávislá země je domovem předků všech Mongolů. Ať všechny dobré skutky světa vedou k prosperitě a pokračování k věčnosti. Naše země posílí vztahy se všemi spravedlivými zeměmi světa. Se vší vůlí a silou oslavme naše milované Mongolsko! Symbol našeho velkého národa nám žehná a osudy lidí nás podporují. Předávejme svou minulost, kulturu a jazyk z generace na generaci. Skvělí lidé statečného Mongolska získali svobodu a štěstí – klíč k radosti a cestu k úspěchu. Ať žije naše slavná země!
JAZYK
Mongolština, která je hlavním jazykem, je češtině velmi vzdálená, nepodobá se žádnému z jazyků, se kterými se setkáváme (němčina, ruština, italština, angličtina…). Používá ji naprostá většina obyvatel (cca 90 %). Patří do rodiny tzv. altajských jazyků a posledních 70 let již k zápisu nepoužívá tradiční písmo psané shora dolů, ale ruskou cyrilici (azbuku) doplněnou o dva znaky. Je to tak těžký jazyk, že ji neovládnou ani cizinci žijící tu celá desetiletí a i místní lidé někdy tápou, jakou koncovku kde použít. Jako cizí jazyk se na školách učí buď angličtina, čínština, korejština nebo ruština.
Mongolština v průběhu svého vývoje používala hned několik písem. Starobylé mongolské písmo, jež vzniklo na počátku 13. století bylo používáno s různými obměnami až do roku 1931. potom jej vystřídala na deset let latinka – do roku 1941, poté nastoupila výše zmíněná cyrilice. Od roku 2025 chce vláda znovu zavést používání starobylého písma na oficiálních dokumentech (společně s mongolštinou). Písmo se nyní vyučuje na školách zároveň s azbukou.
Zajímavost: Mnoho lidí má azbuku spojenou pouze s ruštinou. Azbuka však existuje i v jiných variantách jako azbuka ukrajinská, bulharská, běloruská nebo černohorská. Název azbuky vznikl spojením prvních dvou písmen cyrilice (azъ + buky), obdobně jako jsou odvozena pojmenování jiných písemných soustav, například naší abecedy (A, BE, CE, DE, E…) nebo řecké alfabety (ALFA, BETA, GAMA…).
Ukázka hrdelního zpěvu doprovázeného hrou na tradiční strunný smyčcový hudební nástroj
HISTORIE
Nejuctívanější postavou populární kultury je Čingischán (nar. kolem roku 1162), vojevůdce, dobyvatel, císař (chán), který sjednotil do té doby roztroušené kočovné kmeny. Ve třináctém století založil jednu z největších říší všech dob tzv. Mongolskou říši, která se rozprostírala od Tichého oceánu až po střední části Evropy a zabírala až 20 milionů km2 (přes polovinu Asie a část Evropy). Čingischánovo narození a smrt Mongolové dodnes oslavují různými průvody a svátky a jeho zobrazení najdeme téměř všude. Mongolští jezdci byli výbornými a obávanými válečníky. Jezdili na rychlých a malých koních, které dokázali skvěle ovládat a přitom střílet z luku. Úspěchů dosahovala mongolská armáda také díky organizaci, železné disciplíně a poslušnosti vyžadované ode všech. Při jejich nájezdech zemřelo více než 40 milionů lidí.
Mongolská říše trvala jen 160 let. Po smrti Čingischánova vnuka Kublajchána se říše rozdělila na čtyři nezávislé celky: na Čagatajskou říši, říši Ílchánů, Jüanskou říši a Zlatou hordu, ale během 14. století se většina z těchto chanátů rozpadla. Země se pak marně snažila o znovusjednocení. V době rozmachu se na území Mongolska šířil buddhismus, který po rozpadu říše ustoupil tradičnímu šamanismu, opět se začal šířit až v 16. a 17. století. V této době se Mongolsko stalo součástí státu založeného Mandžuy – Říše Čching, která nakonec absorbovala i Čínu (Říši Ming) a rozdělilo se na Vnější a Vnitřní Mongolsko. Vnitřní Mongolsko zůstalo až dodnes autonomní oblastí Číny. Mongolská kultura se částečně počínštila, přesto si ale dokázala uchovat svoji svébytnost. Když Říše Čching roku 1911 padla, Mongolové vyhlásili nezávislost, o niž vojensky bojovali až do roku 1921. Boj o mezinárodní uznání, kterému Číňané bránili, trval ještě déle, skoro až do roku 1945. Potřeba ochrany proti čínskému tlaku vedla k hledání nového silného spojence a ochránce, kterým se stalo Rusko. Již roku 1924 byla vyhlášena Mongolská lidová republika, která měla fungovat podle sovětského vzoru. V letech 1990–1992 se Mongolsko od komunismu oprostilo a stalo se demokratickou zemí s volným trhem.
Impozantní pomník Čingischána se nachází nedaleko hlavního města a je vysoký 40 metrů, tedy více než desetipatrový panelový dům.
DOBROVOLNÍCI POMÁHAJÍ
Naše organizace (SADBA, z. s.) připravuje a vysílá do světa (zejména do rozvojových a chudých zemí) mladé lidi, kteří tam pomáhají jako dobrovolníci (pod hlavičkou projektu Adopce nablízko). Po dobu služby žijí v některé ze salesiánských komunit.* Náplní jejich práce je hlavně výuka či doučování, organizování a pomoc při volnočasových aktivitách, činnost podle jejich osobního zaměření nebo jakákoli jiná práce, jež je právě potřeba. Tato forma pomoci je velmi účinná, protože zanechává dlouhodobý efekt narozdíl od jednorázové finanční pomoci. Děti, o které se dobrovolníci starají, dostanou na čas průvodce životem, naučí se nové věci, ale hlavně získají naději, že se jejich život může změnit. Ve většině případů nastoupí na místa dobrovolníků další a pokračují dále v jejich díle.
V Mongolsku působili v posledních třech letech také dva čeští dobrovolníci – projekty Dnes jím jako… vznikají zejména díky nim. Prohlédněte si fotogalerii, jak se v první řadě starají o volnočasové aktivity dětí a o výuku ve třetím největším městě Mongolska Darchanu a ve vesničce Šóvó nedaleko hlavního města Ulánbátaru.
„Každotýdenní rytmus byl v podstatě stejný. Občas ho narušily nejrůznější akce, především výlety. Pravidelně jsem se pohybovala v oratoři, učila několikrát týdně angličtinu ve zdejším School Centrum (školní středisko) a pomáhala na farmě, která je koncipovaná jako letní brigáda pro chudší děti ve farnosti. Díky výdělku z práce na farmě si mohou děti dovolit pořídit školní uniformy a další pomůcky.
Nejvíc na mě zapůsobila hrdost Mongolů na jejich zemi. A jejich úžas nad tím, že Evropa není jeden stát, ale že tu máme mnoho malých států, přičemž by se skoro polovina z nich vešla do jednoho Mongolska. Čingischánovu sochu zde najdete skoro v každém městě, kromě toho je na bankovkách, takže mu skutečně neuniknete.
Mongolové rádi zdůrazňují to, že jsou zemí modré oblohy. Naplňuje je hrdostí, že se jim daří udržet svou nomádskou kulturu a bydlení v jurtách navzdory tomu, že mladší generace už žije usedlým způsobem a postupně se stěhuje do velkých měst. Jsou pyšní na krásu své země, zelené pastviny se stády zvířat, především ovcí a koz, ale i krav, velbloudů a jaků. Jak to okomentoval můj otec: Pokud je to dole zelené, nahoře modré, je to step, pokud je to dole žluté, nahoře modré je to poušť. A jsou na tom malé tečky, hnědé a bílé, to jsou zvířata. A tak vypadaly všechny tvoje fotky z Mongolska.“
dobrovolnice Zdislava
* Salesiáni Dona Boska, kteří jsou zřizovateli Sadby, jsou křesťanský katolický řád zaměřený na práci s ohroženou a sociálně vyloučenou mládeží a mají střediska a komunity po celém světě.
Podívejte se také na podstránku Zajímavosti, kde se dozvíte další informace o této nádherné, rozlehlé a svobodné zemi…